Růstové nastavení mysli jako základní kámen pozitivní změny

„Tohle neumím. Nikdy se to nenaučím. Prostě na to nemám talent a buňky. Holt už to tak je a nezmění se to. S tím asi nic nezmůžu…“

Kolikrát jste si něco takového už o sobě řekli? U kolika věcí tomu skutečně věříte? Že nejsou pro vás a tím, že na ně nemáte nadání, vám zákonitě nikdy nepůjdou?

Kolik věcí jste vzdali po mnohačetných pokusech a selháních?

Do kolika z nich jste se ani neodvážili pustit?

Naše myšlenky a vlastně celý způsob, jakým uvažujeme a nahlížíme na svět – náš mindset určuje naše limity. A i zde platí staré známé, „pokud věříš, že to dokážeš nebo nedokážeš, v obou případech máš pravdu“.

Ta pomyslná čára, kterou se bojíme překročit, je totiž jen výplodem naší mysli a našeho světonázoru. Ve skutečnosti, jediný, kdo určuje, co je pro nás ještě možné, jsme my sami. 

Jaké by to bylo, věřit bezmezně ve vlastní schopnost se učit a zlepšovat do té míry, že jakákoliv překážka se může s trochou snahy stát lehce překonatelnou? Zcela jistě by se vám otevřely oči a také mnohé dveře k radostem a úspěchům, které ve vaší současné realitě snad ani nemohou existovat.

Co vám brání vykročit na cestu ke změně?

Může to být zakořeněná víra v to, že současný stav je stavem výsledným a neměnným. Přesvědčení, že pokud teď něco neumíte, nemůžete se to už ani naučit. Že je to třeba přijmout a naučit se s tím žít. 

Je to trochu, jako byste se ocitli v krabici s vysokými stěnami a místo toho, abyste z ní zkusili přes některou z nich vylézt, jste za sebou ještě přiklopili víko. Takový příklad se zdá absurdní, ale právě tak se velká část z nás chová na pravidelné bázi.

Vzdáváme se odpovědnosti, kontroly a možnosti zkusit něco změnit. Rezignujeme.

Fixní nastavení mysli je v tomhle vážně potvora. Brnká přesně na ty správné struny, kdy se dané odpovědnosti bojíme, nebo jsme jen trochu líní vynaložit úsilí na změnu nevyhovujícího stavu. Chceme mít všechno co nejdříve odškrtané, označené jako černé či bílé, dobré, špatné a spořádaně zasunuté do příslušného šuplíku.

Hotové, vyřízené.

A tak si tak trochu libujeme v bezmoci.

Pleskneme na sebe nálepku „neumím“, „není pro mě“, nebo „nefunguje“ a dál se tím nezaobíráme. 

Jsme obětí okolností a jako takoví nemusíme s tímto stavem nic dělat. Věříme, že ani nemůžeme. Sami si vezmeme vítr z plachet, sami zahodíme všechny nástroje a necháme si jen prázdné ruce. Kterými bezradně sem tam rozhodíme.

Ani dobrý, ani špatný, ale rozhodně krajně nevýhodný

Fixní mindset není špatný. Je přirozený a chrání nás před tím, abychom zbytečně riskovali a vrhali se bezhlavě do nebezpečí. To by opravdu nemuselo dopadnout dobře. Ale v dnešní době jsme díky němu uchráněni i před vlastním potenciálem… A tím i před změnou k lepšímu.

Pokud vás ale zajímá, jaké možnosti se skrývají za zdmi škatulky, do které nás náš mozek vlákal, pojďme se na to podívat.

Superschopnost věřit ve vlastní potenciál

Růstové nastavení mysli jako opak toho fixního nepohlíží příliš do minulosti na nezdary a to, co se nepovedlo. Bere to v potaz, jako relevantní ukazatel výchozího stavu. Neodpustí si ale pokaždé dodat a připomenout vám, co může být. V budoucnu. Tam, kam skutečně kráčíte.

Růstové nastavení mysli vás vyzývá k tomu, abyste převzali kormidlo, chopili se otěží a zkusili být lepší. Je to víra v to, že naučit a dokázat se dá téměř cokoli. A klíčem k tomu je se nikdy nevzdat. Vytrvat, pracovat, po každém selhání se zvednout, oklepat a prostě jít dál. Až nakonec dojdete do cíle.

Jak sami sobě dovolit růst

Jako v tom nejznámějším příběhu všech dob, i tady je na začátku slovo. Slovo, které je klíčem k důvěře, kterou sami v sebe vložíte a k laskavosti vůči sobě samému. To slovo je „zatím“. 

Porovnejte si sami pro sebe dvě věty „To nedokážu.“ a „Zatím to nedokážu.“

První věta je definitivní, nálepkuje a říká, že takhle to je a hotovo.

Zato druhá věta v sobě nese naději. Otevírá cestu vpřed a nabízí jakousi diskuzi. Dává vám najevo, že k tomu máte hodně co říct, a když budete jen trochu chtít, můžete to změnit.

Dává vám sílu vyšplhat z krabice ven.

Je to první krok, kterým podpoříte vlastní víru v to, že se můžete změnit, zlepšit a že můžete opravdu dokázat, co si vytyčíte.

Pro jednotlivce i týmy

V Mindset Mentors víme, jak je výhodné nastavení mysli důležité. A to nejen pro osobní úspěch a růst, ale také pro týmy a jejich rozvoj. Jednou z úloh leadera je také inspirovat ostatní a pomoci jim jejich vlastní růstový mindset kultivovat. Jedině tak se mohou sami smysluplně rozvíjet a získávat další kompetence. Z toho profituje jak tým, tak firma i samotní zaměstnanci. 

Znovu a lépe

Když už se vydáte na cestu ke zlepšení, samotná víra v to, že to můžete dokázat, zdaleka nestačí. Přijdou zádrhely a nebude jich málo. Některé pády vám možná i na chvíli vyrazí dech. Jakmile se oklepete, máte dvě možnosti:

Zalézt si do bezpečí krabice fixního myšlení a vzdát se s tím, že to je příliš práce a nestojí to za to. Nebo se zvednout a zkusit to znovu. Podruhé, po páté, po padesáté. Prostě tolikrát, kolikrát bude třeba, aby se vám to nakonec povedlo.

Konečný počet pokusů si totiž zase určujete jen vy sami. 

A právě to, jak se postavíte ke svým selháním určuje, zda je nakonec překonáte, nebo před nimi zůstanete stát poražení. 

Nespílejte si zbytečně dlouho a místo toho se ohlédněte za tím, co fungovalo a co je potřeba příště zkusit jinak. A pak tomu dejte další šanci. 

Už nejsme ve škole, svět se nezbořil, a pokud máte chuť a víte, proč to chcete, prostě to zkuste znovu.

Nezlomná víra v to, že se můžeme učit, zlepšit, zkoušet věci znovu a jinak a už vůbec to, že si to sami dovolíme je totiž to, co rozhoduje, kdo zůstane stát na místě a kdo se aspoň o krok blíž posune k vytoužené změně.

Máte to ve svých rukou. Nebo spíš v hlavě.

Změňte to.