Mediace a řešení sporů s elegancí

AI do našich životů přináší mimo jiného další vlnu zrychlení. Při řešení konfliktních situací je ale v naprosté většině případů potřebný přesný opak.

Nenechat se unášet myšlenkovými zkratkami, vyskočit z režimu uteč/útoč (v našem kontextu vzdej to/okamžitě žaluj), zpozorovat, co se kolem nás děje, a ne pouze reagovat v rámci aktuálního emocionálního náboje. Zkrátka získat a ponechat si možnost vytvořit racionálně nejvýhodnější možné varianty. A to v případě zcizení nebo zneužití osobní značky nebo know-how není vůbec snadné.

Co se s námi děje

Představte si situaci, že někdo začne neoprávněně používat Vaši značku nebo know-how. Nebo se zkuste vžít do některého z reálných případů (The New York Times vs. Open AI, CNN vs. Perplexity AI, Samsung ChatGPT data leak, Moffatt vs. Air Canada a mnohé další).

Na jedné straně AI model, který jedná pod značkou, na druhé lidé, kteří značku tvoří. Práva spojená se značkou jsou ohrožena nebo do nich bylo přímo zasaženo. Na naší další reakci závisí spousta času, finančních prostředků a podoba dalšího působení značky.

První typ reakce – většinový model

Z evolučního hlediska plní náš mozek jednu primární funkci – stará se o naše přežití.

V případě, že se vyskytneme ve stavu ohrožení, mozek vyhodnocuje, o jak intenzivní ohrožení se jedná a jak se k němu co nejrychleji postavit, abychom se z nebezpečné situace dostali. Co nejjednodušeji a nejrychleji za využití okamžitě dostupných prostředků a překážek. Nikoli tak, jak by bylo nejlepší v dlouhodobém horizontu.

Jedná se typicky o variace na základní trio reakcí – útěk, útok a v případě přehlcení systému zamrznutí. Na této úrovni pro mozek není podstatné, jestli má ohrožení podobu predátora, radikálního názoru, nebo zpochybnění některé z Vašich identit.

A přesně o to v případě značky a know-how jde – silná emocionální reakce přichází, protože někdo ohrozil ne pouze finanční prostředky, ale Vás osobně. Část Vašeho já, kterou jste vytvořili za využití zpravidla několika Vašich identit (za koho se považujete) a životních rolí (co důležitého děláte).

Útok se zdá cílený přímo na Vás. Tělo zaplavuje stresový hormon kortizol. Věcná stránka situace jde stranou a v centru jsou emoce, potažmo zraněné ego. Pokud situaci nerozklíčujete, žaloba se už začíná psát sama. Rozhodnutí společně s odpovědností za situaci se přesouvá do rukou někoho jiného.

Druhý typ reakce – záměrný způsob

Nebezpečí přichází v naprosto totožné podobě. Nicméně Vy už víte, co se ve Vás začne dít a zůstanete v pozici pozorovatele. Emocím se ubránit nemůžeme, ale vybrat si, jak na ně budeme dále reagovat, ano.

Přirozené reakce mozku (vyhodnocování nebezpečí) také nevypneme a je to tak správně. Můžeme se ale rozhodnout, že nebudeme reagovat okamžitě. Místo toho si dáme cílenou pauzu.

Způsobů je celá řada, nicméně výsledek obdobný – přepínáme z automatického vyhodnocování na bázi intuice do záměrného modelu myšlení umožňující nám komplexní racionalitu. Tedy, jak to nazýval Daniel Kahneman, z myšlení rychlého do myšlení pomalého.

Pro mozek je komplexní racionalita tak časově a energeticky náročná, že ji v krizové situaci vyřadí ze hry. Nicméně pro účinné vyřešení konfliktní situace ji ve složitějších situacích potřebujeme zpátky.

Co se tu skutečně děje?

Tuto otázku bychom si měli pokládat daleko častěji, než tak děláme. Pokud bychom si ji položili ve výše zmíněných případech, změna vyhodnocení situace by mohla být následující:

The New York Times vs. Open AI – vyhodnocení „tvůrci mají zlý úmysl tvořit podvodné texty a vydávat je za tvorbu naší značky, čímž ničí integritu naší značky -> žalovat!“, změní na „tvůrci si dostatečně nepromysleli všechna pravidla a jazykovému modelu tak nepřímo umožnili plnit úkoly tímto způsobem -> je zde prostor se dohodnout“.

CNN vs. Perplexity AI – vyhodnocení „cíleně vykrádají náš placený obsah, čímž zasahují do našich autorských práv, navíc klamou zákazníka, protože nás uvádí jako partnery, což není pravda + navíc tvoří i podvodné texty s naším podpisem -> žalovat!“, změní na „ví, že naše data mají obrovskou hodnotu, když jsme předtím jednali o licenci – co můžeme udělat pro to, abychom z partnerství profitovali oba? -> je zde prostor se dohodnout“.

Na obou těchto případech také můžeme vidět rozdíl mezi litigací (soudním řešením sporu) a vyjednáváním a mediací. NYT a CNN nebyly jediné společnosti, kteří se s podobným problémem v kontextu AI setkaly. Nicméně zvolily si litigaci. Podaly žalobu a odpovědnost za vyřešení situace předaly do rukou někoho jiného. Tomu se rozhodnout jistě podaří. Jen to bude trvat spoustu let a stát miliony dolarů. A ať už to dopadne jakkoli, řešení to nebude ideální ani pro jednu ze stran sporu.

Jiné společnosti (kupříkladu Financial Times nebo Associated Press) se rozhodly přistoupit k obdobné situaci pragmaticky a odpovědnost za tvorbu rozhodnutí si ponechaly ve svých rukou.

Díky vyjednávání a mediaci dosáhly v režimu týdnů až měsíců komplikovaných dohod, ze kterých vzešly funkční licenční smlouvy, které jsou lukrativní pro obě strany. Uvědomily si totiž, že lékem na ohrožení identity, případně raněné ego není protistranu zničit u soudu, ale využít situaci k vytvoření strategického partnerství, ve kterém přežijí oba.

V čem spočívá elegance

Nejde o drahé obleky a uhlazené fráze. Spočívá ve vypilované dovednosti ustát vnitřní, fyziologický tlak způsobený eskalovaným systémem v záplavě kortizolu. Nenechat se ovládnout panikou, nebýt okamžitě reaktivní a druhou stranu žalovat s nejistým výsledkem v neodhadnutelném čase, ale převzít kontrolu nad situací s chladnou hlavou.

Nikdo nezná situaci lépe než její aktéři. To, co jim chybí často není externí osoba, která přijde s řešením a stranám ho vnutí. Chybí jim nadhled, který v některých situacích zkrátka z pohledu emocionální investice ani nelze v pozici aktéra mít. Jakmile jej strany získají, jsou schopny uznat vzájemné potřeby a zájmy a budou připraveny vytvořit společně nejlepší možné řešení. Bez ztráty vlastní autonomie.

Úkolem mediátora je totiž pomáhat rozklíčovat vzájemné interakce a tím napomáhat vzájemnému porozumění. Samotná jednání mohou být dlouhá a emocionálně nabitá a tedy náročná, nicméně úspěšnost mediace je obrovská a pokud toužíte po vyřešení konfliktní situace a nikoli pouze po rozhodnutí sporu, navíc v důvěrném prostředí (klíčovým principem je mlčenlivost) bez nadbytečného zájmu médií, může být nestranný mediátor tím, kdo Vám pomůže.

Mediace není univerzální řešení, ale může zabránit průšvihu

Jakožto právník, který se věnoval litigaci ze všech pohledů, mediaci i vyjednávání závěrem upozorním, že ani mediace není vhodná pro 100 % případů, stejně jako jakýkoli jiný způsob řešení konfliktních situací. Elegance ale spočívá v tom, že jsme schopni se sami, vědomě zodpovědně rozhodnout, který způsob zvolíme a nereagovat impulzivně pouze na základě rozbouřených emocí.

Na konferenci Nové začátky 2026 jsem jedním z řečníků panelové diskuze na téma Ochrana značky a know how v éře AI. Můžeme se spolu potkat i na odpoledním workshopu Konflikt naživo. Pojďme spolu probrat konkrétní otázky a situace, které hýbou právě vaší firmou a byznysem.